Štítek: výstava

Blaze tichým,

neboť oni dostanou zemi za dědictví…

To byla Jarmila, jak jsme ji znali a jak s námi zůstane ve vzpomínce. Ale zůstávají s námi také její obrazy, výřečnější, než byla ona sama. Jejich hlavním námětem byly stromy, léta malované s vytrvalým zaujetím.

Předmětem umění je krása, která je podle mého mínění přesným výrazem smyslu. A smyslem existence stromů není jen jejich materialisace pro lidské potřeby, ale jejich život, který je jejich smyslem pro ně samé, stejně, jako smysl života všech ostatních bytostí.

Někteří si myslí, že strom je něco jako krápník, a roste mechanicky díky fysikálnímu jevu vzlínavosti vody v kapiláře. Ale už starověký filosof Empedoklés věděl a tvrdil, že stromy jsou živé a mají i nějakou svoji duši. Ta, ukrytá v semeni rozvíjí po jeho zrodu růst do vnímaného prostředí s touhou po světle a vodě. Žízeň po životě strom pohání ve výstavbě svého těla v architektonickém řádu souladných proporcí. Strom, podle svého druhu je chrámem ve slohu dubovém, javorovém nebo borovém, který stále roste navzdory bouřím, mrazům, nemocem a škůdcům. Prožívá stejný osud jako ostatní živá jsoucna v tvorbě svého osobního tvaru proti nicotě, smrti a chaosu a přežívá smrt a nicotu skryt v okřídleném semínku.

Lesy a svaté háje byly první lidské katedrály, protože lidi vnímali onen soulad a posvátný řád propojený s kosmem.

Nazírání výrazu řádu a souladu v přírodě se dříve nazývalo spekulací. Dnes je smysl toho slova zapomenut a spekulace je už jen pouhou ekonomickou úvahou vedoucí ke zbohatnutí. Původním významem ale bylo zrcadlení boží tvorby ve stvořené přírodě, jelikož speculum znamená zrcadlo a spekulace odraz neviditelného ducha ve viditelném obraze jeho tvorby.

Taková spekulace ale není myslitelná bez soucitu s živými bytostmi, bez láskyplného vztahu. Protože Jarmila takový vztah k přírodě měla, její stromy žijí, cítí, natahují své paže k nebi a kořeny se drží země a sají z ní živiny. Také šumí, touží, na zimu usínají a zjara se probouzí a kvetou.

A v tom jejím přesném ztvárnění jejich smyslu je ona krása, která nám otvírá cestu do živé skutečnosti.

Petr Novák z Jaroměře