Máme radost, že Obraz Duše moře, jehož autorem je člen Umělecké kolonie malíř Alex Gabriel, byl vybrán na výstavu do pražského Mánesu.
Salon Mánes oživuje tradici uměleckých salonů a otevírá prostor pro současné autory, kteří tvoří z energie, autenticity a osobního příběhu. Každý z nich má svůj vlastní art kód – jedinečný otisk, který se nedá nahradit ani algoritmem.
Malá síň Galerie Mánes představuje výběr originálních děl, která spojuje síla rukopisu, odvaha tvořit a emoce, které v divákovi zůstávají dlouho po návštěvě.
Naši členové se účastní velké výstavy, dá se říci veletrhu, současného českého umění. Přijďte se na nás podívat 27.-28. září do pražských Letňan! Uvidíte obrazy, sochy, šperky, smalt i textil, které vytvořili členové umělecké kolonie. Některá díla budou prodejná a bude možno si třeba něco objednat, domluvit spolupráci atd.
Naše členka malířka Anna Artemenko se raduje ze svého dalšího úspěchu. Její obraz byl vybrán k účasti na mezinárodní online výstavě Almonera Art Prize 2025. Autorka k tomu uvádí:
„Je to pro mě velká čest a radost, i když se jedná o online formu, přesto je to pro mě velmi příjemné a povzbudivé. Jsem velmi vděčná za možnost pracovat v tak inspirativním a tvůrčím prostředí v České republice!!!! Pokud tato událost může přinést prestiž a prospěch Umělecké kolonie Bastionu IV – budu nesmírně šťastná.
Chtěla jsem se s Vámi o tuto novinu podělit, protože je to pro mě důležitý krok v mé tvůrčí práci.“
Máme radost společně s Aničkou a sdílíme tento úspěch i s vámi, našimi příznivci a podporovateli, jedním z nichž – a tím nejdůležitějším – je především Město Jaroměř.
Náš spolek průběžně obohacují noví členové. Jedním z nich je ukrajinská malířka Anna Artemenko, které jsme poskytli prostor a zázemí pro její tvorbu. Anna pochází z Kyjeva, kde také vystudovala Národní akademii výtvarných umění a architektury, Ateliér monumentální malby a chrámové kultury profesora Mykoly Storoženka (1994 – 2004). Je kvalifikovaná jako malířka, vědecká pracovnice a učitelka. Je členkou Národního svazu umělců Ukrajiny. V současnosti pracuje jako externí lektorka na Katedře výtvarné kultury a textilní tvorby na pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové.
Rádi bychom se podělili o radost z jejího významného úspěchu v Londýně, kde je nyní vystaven její nejnovější pastel – portrét hospodyně Milušky. Královská společnost portrétních malířů vybrala tento obraz na výroční výstavu v galerii Mall. Tato událost je jednou z nejprestižnějších výstav v Londýně, jež představuje nejlepší světové současné portrétní malíře.
Milushka – Hospodyně
2025
Pastel, Pastel na šedém papíře
70×50
„Můžete vidět portrét paní Milušky, je jí 86 let.
Její tvář odráží, že měla velmi těžký život:
vyčerpávající práci na farmě, úmrtí milovaných lidí, přežila druhou světovou válku.
Tvář odráží její odhodlání překonávat problémy
jejího věku a aktivní přístup k okolí. Má 2 syny a 6 vnoučat!
Posledních několik let se věnuji pastelové malbě. Začínala jsem s krajinkami a skicami. Pak jsem experimentovala, používám kombinovanou techniku tvrdých a měkkých pastelů. Maluji zátiší. Jedno z nich bylo vystaveno na „125. výroční výstavě Patel Society 2024“ v galerii Mall.
Namalování portrétu mi trvalo měsíc. Hlavní výzvou bylo přesvědčit Milušku, aby se stala modelkou.
Portrét paní Milušky v červeném svetru byl namalován v roce jejích 86. narozenin / leden 2025/. Je to úžasná hrdá žena – teta mé kamarádky. Navštívily jsme romantickou malou českou vesnici ve východních Čechách / Česká republika /, kde teta Miluška žije. Daly jsme si čaj se sušenkami, povídaly si a smály se. Kamarádka se jí zeptala: „Teto, co si vezmeš na narozeninovou oslavu?!“ A pak si Miluška, opravdová dáma, začala zkoušet různé šaty a svetry! A najednou si oblékla červený svetr… Byla moc krásná! Požádala jsem o svolení ji vyfotit… ale teta byla kategoricky proti. Dlouho jsme ji s kamarádkou přemlouvaly, aby se stala modelkou, a nakonec souhlasila. Její oči byly plné hrdosti a štěstí. Cítila se jako královna a já jsem mohla udělat pár skic a pár fotek.
Jsem velmi potěšena, že můj pastelový portrét byl vybrán na výroční výstavu Královské společnosti portrétních malířů v galeriích Mall v Londýně.“
To byla Jarmila, jak jsme ji znali a jak s námi zůstane ve vzpomínce. Ale zůstávají s námi také její obrazy, výřečnější, než byla ona sama. Jejich hlavním námětem byly stromy, léta malované s vytrvalým zaujetím.
Předmětem umění je krása, která je podle mého mínění přesným výrazem smyslu. A smyslem existence stromů není jen jejich materialisace pro lidské potřeby, ale jejich život, který je jejich smyslem pro ně samé, stejně, jako smysl života všech ostatních bytostí.
Někteří si myslí, že strom je něco jako krápník, a roste mechanicky díky fysikálnímu jevu vzlínavosti vody v kapiláře. Ale už starověký filosof Empedoklés věděl a tvrdil, že stromy jsou živé a mají i nějakou svoji duši. Ta, ukrytá v semeni rozvíjí po jeho zrodu růst do vnímaného prostředí s touhou po světle a vodě. Žízeň po životě strom pohání ve výstavbě svého těla v architektonickém řádu souladných proporcí. Strom, podle svého druhu je chrámem ve slohu dubovém, javorovém nebo borovém, který stále roste navzdory bouřím, mrazům, nemocem a škůdcům. Prožívá stejný osud jako ostatní živá jsoucna v tvorbě svého osobního tvaru proti nicotě, smrti a chaosu a přežívá smrt a nicotu skryt v okřídleném semínku.
Lesy a svaté háje byly první lidské katedrály, protože lidi vnímali onen soulad a posvátný řád propojený s kosmem.
Nazírání výrazu řádu a souladu v přírodě se dříve nazývalo spekulací. Dnes je smysl toho slova zapomenut a spekulace je už jen pouhou ekonomickou úvahou vedoucí ke zbohatnutí. Původním významem ale bylo zrcadlení boží tvorby ve stvořené přírodě, jelikož speculum znamená zrcadlo a spekulace odraz neviditelného ducha ve viditelném obraze jeho tvorby.
Taková spekulace ale není myslitelná bez soucitu s živými bytostmi, bez láskyplného vztahu. Protože Jarmila takový vztah k přírodě měla, její stromy žijí, cítí, natahují své paže k nebi a kořeny se drží země a sají z ní živiny. Také šumí, touží, na zimu usínají a zjara se probouzí a kvetou.
A v tom jejím přesném ztvárnění jejich smyslu je ona krása, která nám otvírá cestu do živé skutečnosti.
Náš člen Tomáš Mrkvica nejdříve vyráběl nábytek z vodovodních trubek, pak ho ale okouzlila recyklace a upcyklace všeho možného i nemožného a založil Cirkulární centrum, které mělo svou základnu v Bastionu IV, ale nyní se přesouvá do nových prostor v Hradci Králové. Sdílíme pozvánku na jeho slavnostní otevření.
Náš nejstarší a zároveň nejpracovitější člen Zdeněk Dudek z Hradce Králové je také členem spolku mozaikářů Mozaikart pod vedením Magdaleny Kracík Štorkánové. Nedávno uspořádali v Praze výstavu Obraz obrazu, jejíž vernisáž se velmi vydařila…
